ovanutí (bás.) – křížovka

Když básník touží po jemném doteku větru, sáhne po slovese „ovát“. Tento poetický výraz, odvozený od kořene „van“ ve smyslu proudění vzduchu, v sobě nese křehkost okamžiku. Ovanutí není jen obyčejné foukání – je to něžné políbení vánku na tváři, které v nás probouzí vzpomínky na letní louky. Starší čeština si libovala v takových malebných obratech, jež dnes nacházíme už jen v básních a hádankách.